Právo na důstojnost

Dneska se s vámi podělím o důležité informace – o právo na důstojnost, úctu a informace.

Toto téma mi dlouho leží v hlavě, článek jsem měla rozepsaný dva týdny, inu, kdo máte dítě, znáte ten jiný běh volného času;).

Před lety kolegyně na fakultě odcházela na delší nemocenskou a mne do klína spadlo přednášení předmětu Právo a etika ve zdravotnictví a to prosím v angličtině pro naše zahraniční studenty. Nechtělo se mi do toho, nebyla to žádná moje srdcovka. Já a zdravotnické právo?

Ještě že nevíme, proč se nám věci dějí..

Protože jsem poctivá přednášející, ponořila jsem do nudného čtení zákonů a vyhlášek. A přemýšlela jsem, jak české právo přiblížit angličákům (rozuměj studentům anglického programu), kteří si žádný zákon nikdy nepřečtou, protože jsou všechny v češtině. Šla jsem tedy po smysluplnosti a praktičnosti a vyzobávala jsem z legislativy to důležité a zajímavé.

Co pro mne bylo nejzajímavější?

Práva a povinnosti pacientů vyplývající ze Zákona o zdravotních službách.

A o těch dneska budu psát, protože je to téma, které mne stále nazvedává ze židle a přijde mi ohromně důležité pro všechny z nás.

Před dvěma týdny jsem byla na setkání odborníků a zdravotníků z Green Ways. Co se mi zarylo pod kůži bylo sdílení příběhu o ztrátě důstojnosti ve zdravotnickém zařízení. Vzpomněla jsem si na vlastní kontakty s nemocnicí a začala se ve mne bouřit krev bojovníka za slabé a zároveň člověka přednášejícího o právech pacientů.

Než budu pokračovat, chci zmínit zásadní věc: Já si práce zdravotníků velmi vážím.

• Vím, že jsou často pod různými tlaky, ať už z nemocnice, od pacientů, pod tlakem nedostatku času.
• Vím, že jsou často vyhořelí.
• Vím, že nemohu všechny doktory a sestřičky hodit do jednoho pytle.
• Vím, že jsou mezi nimi tací, kteří se fakt snaží o důstojný přístup k pacientovi a o vysvětlování.
• A také vím, že jsou mezi nimi tací, kteří komunikovat neumí a kvůli kterým píšu tento článek.

Já rozhodně nechci vyzývat k bojovnosti proti doktorům. To ne, myslím, že boj přináší další boj. Já si přeji, abyste byli vyzbrojeni vědomím, na co máte právo a jak se s vámi má zacházet.

Takže vám přeji, abyste tyto znalosti nepotřebovali, ale pokud narazíte zrovna na zdravotníka, který má den blbec a není na vás příjemný či vás dokonce manipuluje, tak abyste věděli, jak si za sebou stát a o co můžete žádat.

Pojďme na to

Čerpat budu ze Zákona o zdravotních službách, č. 372/2011 Sb. (dále jen Zákon).

Právo na úctu, důstojné zacházení a ohleduplnost

To, že máme právo na zdraví a zároveň na důstojnost je zakotveno již v Listině základních práv a svobod. U Zákona nás bude nejvíce zajímat část 4., o postavení pacienta a jiných osob (jehich práva a povinnosti).

Zde je uvedeno, že  zdravotní služby (tedy péče, léčba atd.) mu lze poskytnout jen s jeho souhlasem a zároveň má právo na úctu, důstojné zacházení, na ohleduplnost a respektování soukromí. Ano, můžete odmítnout přítomnost studentů medicíny při vašem vyšetření.

Toto nemají být prázdná slova. My nejsme v čekárně ambulance vyvrknutý kotník nebo bolest osmičky. Nejsem číslo v řadě, ale lidská bytost, která je v nemocnici často v nevýhodě, protože je v cizím prostředí a často v bolesti, nemoci, strachu, zmatení. O to laskavěji a soucitněji by s námi mělo být v tomto okamžiku zacházeno.

Já sama jsem zažila naprosto nevhodnou komunikaci a drsný přístup od nemocničního personálu, když jsem potratila. A stálo mne to hodně energie a mentálních sil si obhájit svou důstojnost a zároveň zvolený postup, jak se s mrtvým miminkem rozloučit.

A to si vezměte, že jsem zdravotnicky vzdělaná a o právech pacienta jsem přednášela! Ze své zkušenosti vím, jak zranitelný člověk ve smutku, šoku a bolesti je. Ale obhájila jsem si to a jsem za to do dneška velmi vdečná.

A co druhá strana?

A teď se podívejme na druhou stranu – na povinnosti poskytovatele zdravotní služby (tedy lékaře, zdravotní sestry):

(1) Poskytovatel je povinen

a) zajistit, aby byl pacient srozumitelným způsobem v dostatečném rozsahu informován o svém zdravotním stavu a o navrženém individuálním léčebném postupu a všech jeho změnách,

b) umožnit pacientovi nebo osobě určené pacientem klást doplňující otázky vztahující se k jeho zdravotnímu stavu a navrhovaným zdravotním službám, které musí být srozumitelně zodpovězeny.

Co to znamená v praxi? 

Ano, ptejte se, ptejte se a pokud tomu nerozumíte, tak se opět ptejte. Máte na to právo. A lékař má povinnost vám vše vysvětlit. Prosím, vezměte zodpovědnost za své zdraví do svých rukou. Nebuďte jen číslo v kartotéce. Neodevzdávejte svou moc, ale zodpovědně se rozhodněte.

Já vím, že můžete namítnout, že nemáte zdravotnické vzdělání a že tomu nerozumíte.

Věřte své intuici

Pokud máte jakékoliv pochybnosti, máte právo na konzultaci svého zdravotního stavu s jiným odborníkem. I na toto tento Zákon myslí:

§ 28 3 c) Pacient má právo vyžádat si konzultační služby od jiného poskytovatele, popřípadě zdravotnického pracovníka, než který mu poskytuje zdravotní služby; to neplatí, jde-li o poskytování neodkladné péče nebo o osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence.

Kdo o mě může být informován?

Zároveň vy sami můžete určit, kdo o vašem zdravotním stavu má být informován – zda někdo z rodiny či blízký kamarád. A zároveň můžete komukoliv dát stopku. A nebo máte i právo nic nevědět, pokud nechcete (to jsem já využila, když jsem si nepřála vědět, zda se nám narodí kluk nebo holka:-)).

Jste to také vy, kdo určuje, zda osoba, která může být informována o vašem zdravotním stavu, může nahlížet do vaší zdravotní dokumentace a pořizovat kopie nebo výpisy. A samosebou to můžete i vy.

Chraňme své děti

A poslední apel – pokud máte nezletilé dítě, které má být hospitalozováno či vyšetřováno, prosím, prosím pěkně, máte právo s ním být NEPŘETRŽITĚ. Pořád, všude! Já jsem toto na štěstí ještě nemusela využít a přeji i vám, abyste to nikdy nepotřebovali. Ale kdyby, buďte pro své pidilidi oporou a ochranou.

Děkuji, že jste dočetli na konec. Doufám, že to pro vás bylo přínosem a že zároveň tyto informace nebudete nikdy potřebovat:-).

S láskou,

Ája